RIZIKOVÝ ÚSEK

Nehody nejsou něčím, co se vyskytuje zcela náhodně. I nehody totiž mají oblíbená místa – místa, kde se vyskytují mnohem častěji, než jinde. Z pohledu řidiče je důvod jasný – nepřehledný či obecně „špatně udělaný“ úsek. Pohled řidiče ale bývá bohužel často zkreslenější, než by bylo zdrávo.

Můžeme se začít bavit o tom, jaká je vlastně kvalita českých silnic. A nebudu sám, kdo řekne, že není valná. Pravidelně zveřejňuje žebříček kvality silnic Světové ekonomické fórum a Česká republika je na nehezkém 76. místa. Když to převedeme na Evropu, tak jsme 29. ze čtyřiceti hodnocených států. Je to stav, je to fakt. 

Žádná silnice nebo komunikace není nebezpečná, nebezpeční jsou řidiči, kteří po těch silnicích jezdí.

Když člověk ví, že je tam nebezpečný úsek, tak zpravidla ví proč. Kluže to, je tam nějaká nepřehledná křižovatka, tak je dobré adekvátně tomu zvolit tu taktiku jízdy. 

Místo, které si nehody vyberou, nemusí vypadat na první pohled nebezpečně. Většinou potřebuje jediné – přilákat dost lidí, kteří mají pocit, že spěchají, a nabídnout jim možnost zrychlit, pocit, že když na to v danou chvíli víc šlápnou, budou v cíli dřív. A pak už stačí jen čekat.

A ten úsek je fakt extrémní, není jednoho týdne, kdy tam nebyla nějaká vážná nehoda. Teď, kdy to natáčíme, tak je tam další nehoda, opět s fatálními následky.

Řidiči tam nedodržují maximální povolenou rychlost 90, v dnešní době tam máme sníženou rychlost na 70 za mokra a řidiči tam jezdí velmi rychle. A pak se nemůžou divit, že ty zatáčky, který jsou velmi táhlé, tak je vynesou, nebo dostanou smyk a potom už na mokré silnici se vozidlo chová jako na ledě.) 

Jsou tam serpentiny a pakliže to tam člověk rozjede, za mokra, tak při vyšších rychlostech je jasné, že ta jízda nemusí dopadnout dobře. Pro toho, kdo jede rychle, ale bohužel s sebou vezme do pekla i toho, kdo se tam přichomýtne v protisměru.

Teď se po tom úseku tý šestky pohybuju každý den a můžu říct, že to všechno stojí na rychlosti a bezohlednosti.

Někdo má silnější auto, tak musí všem ukázat, že on je králem silnic, přece se s Bavorákem nepotáhne za nějakým Hyundaiem.

Když pojedu až do Prahy nebo naopak do Varů, tak ten úsek nikdy rychleji neprojedu, i když předjedu nějaký auto, tak za pár kilometrů dojedu další a jsem zase tam, kde jsem byl. Jestli tam bude rozdíl rychlé jízdy a jízdy podle pravidel, tak to bude v řádu minut.

Většina spěchajících, lidí, kteří za každou cenu šlapou na plyn, kde můžou, ale ve skutečnosti nehraje o minuty, ale o pocit. O pocit rychlosti, o pocit, který upokojí nedočkavost, hlasy v hlavě, které říkají, že přijedu pozdě, že se zbytečně zdržuju, že jsou důležitější věci než sedět v autě. 

Boj za zmenšováním rizika na nebezpečných úsecích běží neustále dál, ale vlastně to není nikdy boj se silnicí, ale s řidiči samotnými.

Každé místo, kde se stane smrtelná dopravní nehoda, projde prověrkou dopravního inženýra policie, a tam hledá, jestli jsou tam nějaké chyby z pohledu řidiče. Například na té silnici I/6, kde jsme nechali nastříkat červený protiskluzový povrch na místě, kde jsme měli před pár lety hodně nehod, tak nám ty nehody skoro vymizely. Tentokrát se stávají tam, kde to není ten červený povrch, ale tam se teď bude dělat mikrokoberec, který je hlučnější a upozorní řidiče, že se něco děje.

A to jsou všechno věci, který nám nějaký způsobem techniky pomáhají k tomu, aby se ta silnice stala bezpečnější. Nicméně to všechno stojí na chování řidičů a technický řešení nejsou všemocný. A nemyslím si, že se teď něco mění k lepšímu, naopak se to zhoršuje.

Znovu zopakuju – záleží to opravdu na samotných řidičích, jak se budou chovat, aby se nepřeceňovali, jezdili tak, jak se cítí, ne každý je pilot formule jedna, a jezdili tak, aby to vozidlo bezpečně zvládli. 

Ve chvíli, kdy dojde k nehodě, už se nehraje na pocity. Pocit už nic nezmění, ten už jen obhajuje. „Ten úsek je prostě nebezpečnej, prostě mě to vyneslo.“ To je častá obhajoba. Silnice auto vynese a zůstane tam několik mrtvých... Jenže silnice auto neřídí. A nehody se nestávají samy od sebe. Nehody vždycky jen čekají, až je někdo přivolá. A pak si vezmou, co uznají za vhodné, a žádná výmluva na silnici, špatné značení nebo viditelnost už na tom vůbec nic nezmění.